Hugh Seymour
| Viceadmirál lord Hugh Seymour | |
|---|---|
 | |
| Velitel na Jamajce | |
| Ve funkci: 1799 – 1801 | |
| Předchůdce | Hyde Parker |
| Nástupce | Robert Montague |
| Narození | 29. dubna 1759 Londýn |
| Úmrtí | 11. září 1801 (ve věku 42 let) Jamajka |
| Příčina úmrtí | žlutá zimnice |
| Choť | Anne Horatia Waldegrave (od 1786) |
| Rodiče | Francis Seymour-Conway a Isabella Seymour-Conway, Countess of Hertford |
| Děti | George Francis Seymour Hugh Seymour Horace Seymour Mary Dawson-Damer Horatia Seymour Frederick Charles William Seymour |
| Příbuzní | Francis Seymour-Conway, 2. markýz z Hertfordu[1], Lord Henry Seymour, Lord Robert Seymour[1], Lady Frances Seymour-Conway[1], Sarah Seymour[1] a Lord George Seymour[1] (sourozenci) Francis Seymour, 5th Marquess of Hertford, Laura von Gleichen, Georgina Isabella Seymour[2], Horatia Seymour[2], Emily Charlotte Harlech Ormsby-Gore[2], Henry Seymour[2], Lady Matilda Seymour[2] a Lord William Seymour[2] (vnoučata) |
| Profese | politik a námořní důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lord Hugh Seymour-Conway (od roku 1794 jen Seymour)[pozn. 1] (29. dubna 1759, Londýn, Anglie – 11. září 1801, Jamajka) byl britský admirál. Od roku 1770 sloužil u Royal Navy, jako námořní vojevůdce se vyznamenal ve válce proti republikánské Francii. V roce 1799 dosáhl hodnosti viceadmirála a v závěru kariéry byl vrchním velitelem na Jamajce (1799–1801), kde krátce poté podlehl žluté zimnici.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze starého šlechtického rodu Seymourů, narodil se jako pátý syn vlivného politika 1. markýze z Hertfordu, po matce Isabelle Fitzroyové byl vnukem 2. vévody z Graftonu. V jedenácti letech vstoupil do námořnictva, sloužil v Karibiku a u břehů severní Ameriky. Již v sedmnácti letech byl poručíkem (1776), poté bojoval ve válce proti USA a zúčastnil se obléhání Gibraltaru. V roce 1779 dosáhl hodnosti kapitána. Po pařížském míru (1783) žil několik let v civilu, patřil k přátelům prince waleského a spolu se svými bratry patřil k významným osobnostem společenského života v Londýně. U dvora prince waleského byl také komořím a správcem jeho financí (1787–1795). V letech 1784–1786 a od roku 1788 až do smrti byl také poslancem Dolní sněmovny za stranu toryů, na půdě parlamentu ale v 90. letech prakticky nevystupoval, protože během válek s revoluční Francií znovu vstoupil do aktivní služby u námořnictva. V parlamentu zastupoval postupně několik volebních obvodů, naposledy byl v letech 1796–1801 poslancem za přístav Portsmouth.
Do aktivní služby se vrátil v roce 1790, krátce poté ale utrpěl vážné zranění hlavy a tři roky žil v soukromí na svých statcích. K námořnictvu nastoupil znovu v roce 1793 a pod velením admirála Hooda se zúčastnil obléhání Toulonu. Později přešel pod velení admirála Howe, s nímž operoval v Lamanšském průlivu a významným způsobem přispěl k vítězství v bitvě Slavného 1. června (1794). V letech 1794–1795 zastával funkci plukovníka námořnictva a v roce 1795 byl jmenován kontradmirálem. V dalších bojích proti Francii vynikl účastí v bitvě u ostrova Groix (23. června 1795). Poté se vrátil do Anglie a v letech 1795–1798 byl lordem admirality[3], na moře v této době vyplouval jen výjimečně. V roce 1799 byl povýšen na viceadmirála[4] a vyslán do Karibiku, kde převzal velení na Závětrných ostrovech, nakonec byl jmenován vrchním velitelem na Jamajce (1799–1801). V roce 1801 onemocněl žlutou zimnicí a zemřel 11. září 1801 ve věku 42 let na palubě lodi HMS Tisiphone poblíž břehů Jamajky. K pohřbení bylo jeho tělo převezeno do Anglie.
Lord Hugh Seymour byl svými současníky popisován jako vynikajicí námořní důstojník, přispěl také několika inovacemi u Royal Navy. Podílel se například na nových metodách budování stěžňů a během válek s revoluční Francií prosadil užívání nárameníků, aby byly dosud nevýrazné uniformy důstojníků odlišeny od řadového mužstva.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]_by_Henry_Pierce_Bone.jpg)
V roce 1786 se oženil s Horatií Waldegrave (1762–1801), dcerou politika 2. hraběte Waldegrave. Z jejich manželství pocházelo sedm dětí. Ze synů vynikl nejstarší George Francis (1787–1870), který v námořnictvu dosáhl hodnosti velkoadmirála. Další synové Hugh Henry (1790–1821) a Horace Beauchamp (1791–1851) sloužili za napoleonských válekv armádě a byli též poslanci Dolní sněmovny. Z dcer se Horatia (1795–1853) provdala za Johna Philipa Moriera (1776–1853), diplomata období napoleonských válek a později dlouholetého britského vyslance v Drážďanech.
Lord Hugh Seymour pocházel z početné rodiny, nejstarší bratr Francis (1743–1822) byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, uplatnil se ve státních úřadech a později ve vysokých funkcích u dvora, od roku 1794 byl jako markýz členem Sněmovny lordů. Poslanci dolní komory parlamentu byli také další bratři Henry (1746–1830), Robert (1748–1831), William (1759–1837) a George (1763–1848). Seymourové tak na přelomu 18. a 19. vytvořili rekord v dějinách britského parlamentního systému, kdy šest sourozenců z jedné rodiny zasedalo v Dolní sněmovně.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Od narození užíval příjmení Seymour-Conway, jako mladšímu synovi hraběte mu patřil titul Honourable (= Ctihodný). Když byl jeho otec Francis povýšen na markýze, příslušel mu titul lorda (1793). O rok později upustil od příjmení Seymour-Conway a nadále užíval jen jméno Seymour, v závěru své kariéry byl tudíž uváděn jako lord Hugh Seymour.
Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Nakladatelství Epocha, Praha, 2018; 198 s. ISBN 978-80-7557-145-8
- ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie v letech 1792–1802; Nakladatelství Epocha, Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3
