Přeskočit na obsah

Hugh Seymour

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viceadmirál lord Hugh Seymour
Portrét ze sbírek National Maritime Museum (Greenwich), John Hoppner, 1799
Portrét ze sbírek National Maritime Museum (Greenwich), John Hoppner, 1799
Velitel na Jamajce
Ve funkci:
1799 – 1801
PředchůdceHyde Parker
NástupceRobert Montague

Narození29. dubna 1759
Londýn
Úmrtí11. září 1801 (ve věku 42 let)
Jamajka
Příčina úmrtížlutá zimnice
ChoťAnne Horatia Waldegrave (od 1786)
RodičeFrancis Seymour-Conway a Isabella Seymour-Conway, Countess of Hertford
DětiGeorge Francis Seymour
Hugh Seymour
Horace Seymour
Mary Dawson-Damer
Horatia Seymour
Frederick Charles William Seymour
PříbuzníFrancis Seymour-Conway, 2. markýz z Hertfordu[1], Lord Henry Seymour, Lord Robert Seymour[1], Lady Frances Seymour-Conway[1], Sarah Seymour[1] a Lord George Seymour[1] (sourozenci)
Francis Seymour, 5th Marquess of Hertford, Laura von Gleichen, Georgina Isabella Seymour[2], Horatia Seymour[2], Emily Charlotte Harlech Ormsby-Gore[2], Henry Seymour[2], Lady Matilda Seymour[2] a Lord William Seymour[2] (vnoučata)
Profesepolitik a námořní důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lord Hugh Seymour-Conway (od roku 1794 jen Seymour)[pozn. 1] (29. dubna 1759, Londýn, Anglie11. září 1801, Jamajka) byl britský admirál. Od roku 1770 sloužil u Royal Navy, jako námořní vojevůdce se vyznamenal ve válce proti republikánské Francii. V roce 1799 dosáhl hodnosti viceadmirála a v závěru kariéry byl vrchním velitelem na Jamajce (1799–1801), kde krátce poté podlehl žluté zimnici.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého šlechtického rodu Seymourů, narodil se jako pátý syn vlivného politika 1. markýze z Hertfordu, po matce Isabelle Fitzroyové byl vnukem 2. vévody z Graftonu. V jedenácti letech vstoupil do námořnictva, sloužil v Karibiku a u břehů severní Ameriky. Již v sedmnácti letech byl poručíkem (1776), poté bojoval ve válce proti USA a zúčastnil se obléhání Gibraltaru. V roce 1779 dosáhl hodnosti kapitána. Po pařížském míru (1783) žil několik let v civilu, patřil k přátelům prince waleského a spolu se svými bratry patřil k významným osobnostem společenského života v Londýně. U dvora prince waleského byl také komořím a správcem jeho financí (1787–1795). V letech 1784–1786 a od roku 1788 až do smrti byl také poslancem Dolní sněmovny za stranu toryů, na půdě parlamentu ale v 90. letech prakticky nevystupoval, protože během válek s revoluční Francií znovu vstoupil do aktivní služby u námořnictva. V parlamentu zastupoval postupně několik volebních obvodů, naposledy byl v letech 1796–1801 poslancem za přístav Portsmouth.

Do aktivní služby se vrátil v roce 1790, krátce poté ale utrpěl vážné zranění hlavy a tři roky žil v soukromí na svých statcích. K námořnictvu nastoupil znovu v roce 1793 a pod velením admirála Hooda se zúčastnil obléhání Toulonu. Později přešel pod velení admirála Howe, s nímž operoval v Lamanšském průlivu a významným způsobem přispěl k vítězství v bitvě Slavného 1. června (1794). V letech 1794–1795 zastával funkci plukovníka námořnictva a v roce 1795 byl jmenován kontradmirálem. V dalších bojích proti Francii vynikl účastí v bitvě u ostrova Groix (23. června 1795). Poté se vrátil do Anglie a v letech 1795–1798 byl lordem admirality[3], na moře v této době vyplouval jen výjimečně. V roce 1799 byl povýšen na viceadmirála[4] a vyslán do Karibiku, kde převzal velení na Závětrných ostrovech, nakonec byl jmenován vrchním velitelem na Jamajce (1799–1801). V roce 1801 onemocněl žlutou zimnicí a zemřel 11. září 1801 ve věku 42 let na palubě lodi HMS Tisiphone poblíž břehů Jamajky. K pohřbení bylo jeho tělo převezeno do Anglie.

Lord Hugh Seymour byl svými současníky popisován jako vynikajicí námořní důstojník, přispěl také několika inovacemi u Royal Navy. Podílel se například na nových metodách budování stěžňů a během válek s revoluční Francií prosadil užívání nárameníků, aby byly dosud nevýrazné uniformy důstojníků odlišeny od řadového mužstva.

Horatia, rozená Waldegrave (1762–1801), manželka Hugha Seymoura

V roce 1786 se oženil s Horatií Waldegrave (1762–1801), dcerou politika 2. hraběte Waldegrave. Z jejich manželství pocházelo sedm dětí. Ze synů vynikl nejstarší George Francis (1787–1870), který v námořnictvu dosáhl hodnosti velkoadmirála. Další synové Hugh Henry (1790–1821) a Horace Beauchamp (1791–1851) sloužili za napoleonských válekv armádě a byli též poslanci Dolní sněmovny. Z dcer se Horatia (1795–1853) provdala za Johna Philipa Moriera (1776–1853), diplomata období napoleonských válek a později dlouholetého britského vyslance v Drážďanech.

Lord Hugh Seymour pocházel z početné rodiny, nejstarší bratr Francis (1743–1822) byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, uplatnil se ve státních úřadech a později ve vysokých funkcích u dvora, od roku 1794 byl jako markýz členem Sněmovny lordů. Poslanci dolní komory parlamentu byli také další bratři Henry (1746–1830), Robert (1748–1831), William (1759–1837) a George (1763–1848). Seymourové tak na přelomu 18. a 19. vytvořili rekord v dějinách britského parlamentního systému, kdy šest sourozenců z jedné rodiny zasedalo v Dolní sněmovně.

  1. Od narození užíval příjmení Seymour-Conway, jako mladšímu synovi hraběte mu patřil titul Honourable (= Ctihodný). Když byl jeho otec Francis povýšen na markýze, příslušel mu titul lorda (1793). O rok později upustil od příjmení Seymour-Conway a nadále užíval jen jméno Seymour, v závěru své kariéry byl tudíž uváděn jako lord Hugh Seymour.
  1. a b c d e Kindred Britain.
  2. a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Personální obsazení funkce lordů admirality na webu British History Online dostupné online
  4. Služební postup lorda Hugha Seymoura dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Nakladatelství Epocha, Praha, 2018; 198 s. ISBN 978-80-7557-145-8
  • ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie v letech 1792–1802; Nakladatelství Epocha, Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]